(Matahaja, 24.05.2024, basne)
Osleplou větví
tápe lišejníkem
něha
je ve dví
nestáhneš ji lýkem
sléhá
prosí
vem ze mně roub
krev krvi
zkus dosít
co ve mně hloub
Ty, prvý !
jen prsty sípe
podobna plačce
želím
zrn němý střípek
za krutou přítlač svlačce
směním
za ruku přivádím si
svůj poslední sen
bere si jabko z lísy
a v poledne i den . . .