(Liduška, 03.06.2024, basne)
Už nejsem vlk
ni víla chtivá ..
Už mě nedráždí chtíč
Žiju ,jak normální bývá .
Unavená z práce
s touhou jít pryč .
Kde jsou moje vlasy vran
divokost mě tolik chybí ..
Z vášní život ukován.
Jsem jak mrtvé tělo rybí..
Cesty propletené citem
někdo skryl..
Stejně ,tak dotek jediný.
Zůstalo vše vzpomínkou
stejně jak chlad vodní hladiny