smutky

(zase já, 20.06.2024, basne)

 

bývá mi smutno před půlnocí

kdy čas je hustý jako med

sám sedím a ten zvláštní pocit

že může to být naposled

 

mi trochu divně hrbí záda

už dávno nejsem mladý muž

i chandra má už není mladá

vždyť sotva drží v ruce nůž

 

vzpomínám na obrázky ve tmě

plující z dálky jako sen

vytratily se v krutém ránu

když třeskem začal další den

 

a spolu s nimi, tak to chodí

zmizela radost z čekání

do bílé pěny za mou lodí

už nic mi skočit nebrání