(Philogyny1, 23.06.2024, basne)
Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih
vlastně to byly jen záložky
vlastně pokaždé stejný obličej
/pak mohla vejít/
kmen vedle kmene kůrou po jehličí
vítr zatíná drápy do živého lýčí a někdo pořád nahlas křičí
tak piš napiš všechno co vidíš pravým okem
/zapsala si/
píšu tě pomalu lásko
svou zvrácenou něhou
všechnu tu chuť vánočního jmelí
než natřou tě stříbřenkou
než tě zastřelím
propaluješ mým nocím oči oharky típnutých špačků a chlastem
pak sténáš Otčenáš
ve vlasech něčí rty a zmatek divokých včel s připnutou broží
pokoušíš se ještě jednou ožít
-------------------------------------
viděla jsem na cestě zlatou rybu vylovenou vydrou
už bez třech přání
viděla jsem černé čápy
proplétali hnízdo výběžkatou svídou
viděla jsem
smrákání ve kterém z podzemí vzlétali chrousti všichni začali housti
až zvuk naplnil zahradu i dům
zdál ses mi
pod háčkováním ječmene něžnou křivolakou brázdou zdál ses mi
z dlaní vyklouzl had
hlad s mnoha prsty hladiny
NYC