(Severka, 07.04.2007, basne)
Nesená na křídlech pobřežních ptáků
je naše milostná rutina.
Přidáváme jim domněnky do zobáků,
když falešná zdá se tónina.
Do rukou máme zadřená cizí vesla
ty pokouší se s dohodou,
že kdybych jejich tíhu neunesla,
tak skončí loďka pod vodou.
Fantasie neschová se na papíru
než ji další moře převlní.
Největší příliv bývá v době míru,
když se prázdno v srdci naplní.
Vesele s lidmi pomluvy si rybaří,
ryby vplouvají nám schválně do oka.
A šupiny, ty přeci na tváře nepatří?
Tak proč vidím je snad tisíckrát do roka...