(martinaV, 09.08.2024, basne)
Vybledlé barvy v paměti hoří,
vzpomínky v obrazech hovoří
o minulosti, co nesla naději
schovanou ve slově "později".
S neochvějnou vírou v zázemí,
které se skrývalo mezi pažemi
člověka, který měl tě rád,
kdy vládlo URČITĚ a ne SNAD.
Ale ta naděje jak slepá víra
došla do bodu, kdy už neotvírá
dveře ke štěstí - navždy zabouchnuté.
A sluchátko k lásce zůstalo hluché.