(cappuccinogirl, 11.08.2024, basne)
Až překročím s tebou všechny meze
A nebudu už vědět, kudy kam
Pak možná další kroky
Povedou cestou slepců
S nejistotou se zdravím
Na rozcestníku
< růžový brejle
>kyselý hrozny
Touha je skrytá v plodech
Pro které čas ještě nedozrál
Přesto jejich vůně zatraceně, jak?
Už teď
Proniká
Naběhlými žílami
Lis to ví
Tepe spánkem
Probouzí
živočišnost snů
Neklid v peřině
Natěšená realita
Šlape
V kaluži tvého parfému
Klouže do náruče načatého rýmu
Který nelze nechat jen tak
Dotýká se osrdí
První meta zdolána
Tři zbývající odolávají
Invazi nestydatosti
Na trati ztraceného klidu
Krotím dech
Vstup do páté a šesté dimenze
Otevřen
Stůl pro dva
Dvouocasý a Netknutá
„Čí bylo první slovo?“
Nebudu hádat
Stejně se nedáš chytit…
Stejně se nedáš…
Stejně se…?
(úsměv)
„Nic není stejné, cos prolomil můj kód!“
Jsem hrstkou prachu
Na tvé dlani
„Větře, duj!“