(Ďábel sám, 13.08.2024, basne)
Všechno zlato, co se třpytí
nenahradí luční kvítí
vůni lesa, měkkost mechu
ani horkost Tvého dechu.
Všechny krásy tiše planou
Ty je ovšem dáváš stranou
blyštivost a pozlátka
to jsou Tvoje lízátka.
Možná časem pochopíš,
že to zlato bylo kříž
co Tě šťastnou neudělá
protože jsi další chtěla.
A tak jsi tam a já tady
smutný jsem a bez nálady
však svobodný a nesobecký
ve Tvých očích přízrak socky.