(Rozmarýna, 30.08.2024, basne)
Vidím krásu člověka,
na mě tu však nečeká.
Uhání, já spěchám za ní,
chci ji pojmout do svých dlaní.
Lidskou krásu vídám denně,
s deštěm prudce stoupla v ceně.
A co těší smutnou duši?
Všechno, co jí nepřísluší...