(Anezka.M, 08.09.2024, basne)
Jediné noci to přišlo náhle,
noci, kdy svět zdál se být snem.
Kruh se točil, vše bylo vratké,
uvnitř mě něco prasklo, změnilo mě to navždy.
Seděla jsem v měsíční záři,
myšlenky jak stíny tancovaly po tváři,
nechci dál svůj život dávat všem,
aby mě píchli, když se přiblížím jen.
Už nebudu mlčet, hrát tu hru,
jako zvíře v cirkusu poslouchat hudbu.
Nebudu se snažit chápat ty,
kteří po mně šlapou, nechci jejich city...
Už dost, já sama svůj osud ovládnu,
v klidu s těmi, co bodají, nezůstanu.
Nepotřebuji dát víc, než co mám,
jen abych nakonec dostala nazpátek klam.