(mkinka, 09.09.2024, basne)
Jako kdyby déšť
myl naše stopy
i halasné my.
V konečcích prstů
ještě vlahé souznění.
Kráter sopky,
co doutná
bez majáku.
Tvá loď je zvláštní
v podpalubí
a dívá se
chutí ze záhrobí.
Jsi jiný.
V ústech bolest,
pak květy.
Zvonková hra
kreslí piruety.
Rozluštění
v roli magie.
Zas bez čehosi
i umíněné naděje.
Tak ať prší.
Už mi všechno
takříkajíc jedno je.