(mapato, 21.09.2024, basne)
DNO BEZEDNÉ
sedím venku na lavici pod starým kaštanem
kolikpak mu je asi let?
kolik ubožáků už viděl
z posledních sil se potácet?
co si asi myslí,
jaký je ten náš Svět...?
mezi jeho větvemi
slunce dopadá na desku stolu
jsme jakoby tu srostlí spolu
já, stůl, ten kaštan a jeho stín
a slunce
co odráží se v číších chladných vín...
nechť přeje nám světlo milosrdné
taky trochu stínu
v jeho chládku pak
sedávám si občas tam k tomu vínu
však ani v plné číši
nenajdu dno bezedné
to co snad najít bych chtěl
vždycky nějak minu...