(mkinka, 08.10.2024, basne)
Hora nese podnebí
i mlhu mezi prsty
jako ženská krajka,
co se po letech
opět nosí.
Nížina má vyvýšeniny,
protože malíř
počítá kožní jamky.
Au.
I moře je zasyceno
prostým tichem,
že modrá světí
bílým vousem.
Svět je hádanka
a život prudkým klusem
mezi stoupáním i pádem.
Dobré dopoledne.
Kéž každý zná svůj sen,
aby byl než zemře,
vteřinou zaplněn.
Chléb, sůl
a na zakrytí
pár hadrů jen.
Než tělo padne
do temných děr.
Existuje něco?
Lastura tlačí.
Rodokmen dávej a ber.
Pár slov letí
jako sítě
a možná ty
stébla sena
probudí Tě.
Hej.