(mkinka, 13.10.2024, basne)
Zámková dlažba
mluví bez souznění.
Bylo kdysi růžové?
Úpravy čeká
dopoledne
takřka mírové.
Počítač nechce psát
básně o vymítání ďábla.
Zase jsem to na něj práskla.
Může stroj vidět do mozku?
Asi jo.
I kašel má tisíc přívlastků
a rýma synonymum probdělé noci.
A ten instalatér
by měl příplatky na neděli.
Jemine.
Tak sedím.
Na zítra žehlím
známou garderobu.
Tvořím fantazii
v bráně jsoucna,
kde pavouk sčítá vlákna
bez ptaní i otázek.
Štěstí je žít,
i když se odhodí
ten zašlý kolovrátek.
Nepsat.
To by byl další záchvat zbytečnosti
do rozbouřených kostí
bez piva u nosu.
Raději ten kus sebe
na bruslích roznesu.
Honem.
Krátím si vzduchem trasu.
Mňau.
Kdo říkal, že kočky neumějí lítat?
A koště není jen na zametání.
Moment, brána podsvětí není na hraní.
I Faust byl zvláštní.
Život je aréna
s mečem v hrdle.
Okamžik, setina
i za rohem nudle.
Tak do toho.
Štěkavý špióne.
Panák a jde se.