(martinaV, 28.10.2024, basne)
Listí oděné do zlata
opouští náruč stromů.
Něžně šustí ta ztráta,
vše míří za oponu,
která napodobuje oční víčka
a přikrývá žití hávem tmy.
Podzim sevřel rok jako smyčka
za zvuku melodie od loutny.