(Neo, 10.11.2024, basne)
Betonovou ulicí
utopenou v neonech
na řece vzpomínek
on s dírou na plíci
plave na pontonech
tam kdes byly mosty
než shořeli tichem
míval svého srdce hosty
jak vlaštovičky odlétli
pokořeni strachem
kamsi do teplých krajin...
Kdo zasévá bolest
sklízí pak samotu
a smutku ratolest
propálí mu plíci
s krabičky cigaret
končí slza na líci
za bouře hněvu
myslíc na něhu
propadá v splín
jediným přítelem
zůstává vlastní stín...