(Kan, 11.11.2024, basne)
Paní, vidím, že odcházíte rozezlena:
nejsem si vědom provinění.
Zůstaňte, jste přece moudrá žena,
jiný, než já, to nedocení.
Za hlavu hoďte svou rozmrzelost,
vždyť na to je život, přec jen, krátký.
Zaplašte chmury, buďte můj host,
a já Vás provedu do pohádky.
Země se zachvěla, ptáci se rozletěli,
já i Vy stojíme v přátelském objetí.
Stalo se, už nejsme tak osamělí:
a ptáci - vrátí se, zas určitě přiletí.