(filipa, 11.11.2024, basne)
Lituji všeho, co jsem řekla
v pozdních hodinách za nočního světla:
tajemství a obavy,
co nikdy neměly opustit bezpečí mojí hlavy.
Myšlenky měly zůstat skryté,
předtím vždy byly odbyté.
A pak za tichého temna,
vlna zoufalství se zvedla.
Těžké jako stěhovací krabice
padaly mi bezlítostně na plíce.
Potřeba sesednout z kovbojského sedla
a předat otěže vnitřního pekla
tobě,
kdo ses o to neptal.
Kdyby se někdo aspoň někdy zeptal.