(čenda pekař, 20.11.2024, basne)
vzal jsem stonek hebké trávy
pletu z něj prsten pro milou
voní lépe nežli pravý
to se ty nosy pomějou
žlutý kvítek jako jantar
ti září na tvém malíku
bereš jako aspiranta
mě k rozvázání culíku
když se vlasy rozvlnily
lehce jim čechrám polštáře
aby snadno usoudily
že políbím tě na tváře
do tmy září tvoje oči
voníš mi žlutě jako květ
my smějme se v kolotoči
těch jantarově krásných vět
potom zrodil poupě v mžiku
a rozpustil se v pocitech
když ho lechtám na pupíku
on směje se, až bere dech