(Adéla Vápeníková, 24.11.2024, basne)
táta
můj první vánoční večer bez tebe, ale na tebe nečeká ještě nebe
tak proč s námi nebudeš? aspoň chvíli tu snad pobude
novou rodinu sis našel, všechny naše šance jsi jen tak prošel
chybí mi mít tátu, to už mám častěji i tu matu
vánoce bez tebe jsou jako přesný opak toho nebe
je to jako peklo, jako kdyby me trefilo rozbité sklo
ještě to ze vim ze budes s klárou je jako kdybych byla jen parou
budes s celou její rodinou a naše společně vanoce pominou
nevím jak tohle zpracovat, nás čas se budu snažit co nejmíň zkracovat
tak málo tě vídám, až si sama se sebou povídám
nevím na co porad čekám, nikdy se toho pořádného času s tebou nedočkám
vypadám a chovám se čím dal vic jako ty, mám ale furt jiné rty
stále si myslím že všechno je moje chyba, cítím se jako leklá ryba
kdybych tenkrát lepší dcera byla, tvoje láska s mamkou stále pozbyla
pořád mi dokola říkáš ze musím pochopit ze už spolu nejste, v me hlavě ale porad jste
v me hlavě jsem stále ta malá holka, kterou nelákala školka
která měla milující rodiče, a osobního řidiče