(Niška, 14.12.2024, basne)
Vyrost mi pupen na zadku
a ty tu stojíš z podpatků
jak Eiffelova věž
a v rádiu The Clash.
Se ptáš, copak čumáčku
máš v smutném oku říz
já s pupínkem tu na zadku
si táhnu mezí kříž.
A tam ses chtěla milovat
já v hlavě měl však pupen
co na zadku mi ničil řád
jak v neschopence duben.
A tak jsem pravil vznešeně
kde duní země míz
já držím bobřík laskání
neb mysl má je níž.
Tam u pupínku v prdeli
jež prcinkou ji zoveš
jí hybernace ozdraví
zas do lesku, jak pleš.
Pak konečně už budu moci
do sedla skočit, klusat nocí
tě uloupit z tvých podpatků
a čečulky mít na zadku.