(šuměnka, 17.12.2024, basne)
V každém tom v.z.á.c.n.é.m okamžiku
zpomaleného uvnitřnění
se srdce rozsvítí do třpytu zlatavého
dvě bytosti se v jedno spojí
s nepopsatelnou něhou
a bytí rázem v nebytí se v okouzlení změní
pak vlny moří, oceánů, jen pohladí kýl dvoustěžníku
v rozlehlé ploše pro brázdění
v odraze modře lačnící
ve řvoucím nadhlavníku
kdy slanost na mých kotnících
je odkaz všeho, co je v nás
je odkaz zpovědníků…
A když den klidu nastolí
s hladinou v uléhání
když hvězdy krásou ožijí pak ve svém uzardění
a měsíční zář osvítí blažené okolí
duše se cítí rozlehlá a silou svoji chrání
vše, co se kol ní rozplývá
s láskou a milováním
Ty všechny v smrti, tak Ty všechny zaživa…