(Denael, 20.12.2024, basne)
Láska
překonává hranice
časoprostoru
starých dní
když zvony zní
a s nimi odbíjí
čas polední
Milují Tě
i když nechci
a odmítám
jít tomu naproti
když i poslední vrány
přiletěly na oltář
staré svatyně
Co dřív mi bylo vším
teď mlčí a zeje prázdnotou
a moje láska k Tobě
překračuje Himaláje
vystaveny příliš dávno
na to, aby byly
dostatečně vysoké
Nevěříš mi
že mé city jsou skutečné
a mé srdce na důkaz
mlčí a nechává Tě jít
Když na to přijde
svoboda je největší dar
a až jednou
protančíš celý bál
dojde Ti, proč dva
jsou víc než jedna
A tak odcházíš
zatímco já zůstávám
v poli přítomných okamžiků
věříc na zázraky
světa duhy
a padajících hvězd