(Pablo Kral, 29.12.2024, basne)
Bláto mi voní jako věž ze zlata
prosakuje do panenských blan
vůně spocených koní a bláta
leží mi na prsou ze všech stran
Poupata zazděná do cementu duše
jak protoplanety stříbřistých disků
to čmelákům voní zlato i po tmě
jako mne medu plástev na louce
Prorůstám do žlutých odstínů dne
ty i já voníme zlatými zvonky narcisů
bolí mě tvá rána
ach bolí i noci stesk
Však zlato lásky tepe v krvi světa
jak v povětří blesk
jak tvých očí lesk ...