(Proscriptus, 12.01.2025, basne)
Když na parket vstoupím, je jasno hned,
můj tanec je drama a trochu vřed.
Mé kroky jsou záhadou z jiných sfér,
a každý mě sleduje, jak chytám směr.
Mé nohy se motají jako stín,
a rytmus mi uniká, zní jak splín.
Mé ruce se třepotí jak pták v mráz,
a každý se ptá: "To jako vážně zas?"
Ať tango či salsa, to je mi fuk,
já vše proměním v taneční shluk.
Když skončím svůj pohyb, slyším jen vzdech,
a všichni se smějí, až ztrácí dech.
Na závěr však skočím a letím vstříc,
pak přistanu tvrdě a slyším křik.
Mé koleno křupne, toť konec dne,
a smích se dál nese – mé faux pas je!
Však tančete všichni, ať svět se směje,
ať každý má radost, i když se kleje.
Humor je v pohybu, tanec je hra,
vždyť krása je v rytmu, co každý z nás má!