(mr.avenec, 02.02.2025, basne)
Akt
Nocí projel blesk – Jitřenka jasná…
ach Bože, tušil jsem, jaká je krásná.
Ale že tak,
až ruka se třese
když srdce buší
a přechází zrak,
jen hlava už tuší,
že z oparu mlhy,
jak z mořských pěn,
Nymfa vystoupí oděná jen
do mořských řas,
pak niterní třas
mě cele prostoupí a
úžas z těch krás
mi pronikne duší…
Od kotníků hladkých,
po kolenou výš,
přes pár stehen sladkých
jsem pojednou blíž,
kde voňavě skrytá,
jak studánka v trávě
je podstata krásy,
jež potěchu skýtá
i pocity spásy,
když ve chvíli té
smím dívat se právě…
Dál pohled svůj vedu po hebké kůži,
na vrcholky hor, kde poupata růží
chci políbit snad,
tak jak to mám rád.
Pak stezkou úzkou
a po krku vzhůru,
dál k měkkým rtům,
blíž ke svým snům,
jež po šípku voní,
zahání můru…
A když plavé vlasy,
jak obilní klasy
v plném létě hladím,
zelené tůně hlubokých očí
k pohledu, úsměvu…
pokorně… svádím…