(Marie_N, 27.02.2025, basne)
Duše na střepy, srdce napůl, skřivená tvář,
udělal jsi ze mě hlupačku – jsi hrozný lhář.
Jsi poslední, komu dovolím mi ublížit,
poslední, koho nechám se ke mně přiblížit.
***
Zanechal jsi mi v srdci střep z duše,
z té, kterou jsi sám roztříštil – úplně tiše.
***
Ale já už nebudu o tebe bojovat,
o někoho, kdo mě neumí milovat.
To bych ti dokázala, že jsem fakt hloupá.
Nenechám tě ubližovat, mám svá práva.
***
Budu věřit, že boží mlýny melou pomalu,
ale jistě – a ty jednoho dne budeš ze žalu
***
jen volat moje jméno se slovem „odpusť“,
jako už tolikrát… ale ne, už mě opusť.
Ty rány, které jsi mi způsobil,
slova už nestačí, abys mé jizvy zahojil.
***
Ale sobě odpouštím, že jsem dokola věřila
tvým prázdným slovům, že jsem tě milovala.