(čenda pekař, 02.03.2025, basne)
já pyšný býval, ač skrytě v duši
tušil jsem pravdu, i když se kryla
slyšel, jak kvílí, sirény noci
toužící sveřepě, po větší moci
pokaždé stejně, a po skonu zvláště
odněkud vyvstalé, silnější k tomu
zkušenost zjeví se, když nikdo nečeká
zrozena s výkřikem, zaniká do ticha
ve stínu ukryta, v šepotu křičí
ty ruce nejsou mé...
ty ruce
nejsou ...
že by snad?...
JEHO!!
jen pasti líčí
pak slova v pozadí, měla se ke mně
a věty tančily, opité zřejmě
salvy jak z děla
výstřiky citu
prožitky zážitků
kolaps a dost
po mostě nikam
odchází
moje budoucnost
na modrém blankytu
krvavě zahřmělo
opouštím most
a utírám si čelo
kapkami poznání
šílenství graduje
každý si výhradně
za to své lobuje
a co vy?
co?
jak vám je?