(Červenovlaska, 04.03.2025, basne)
Šum křídel,
mávání lásky,
tvůj dotek—
sen, který nikdy neměl skončit.
Ale vyschnul jako pramen.
A já teď sahám na popraskanou zem,
jakoby mi v srdci zůstal jen popel.
Ruce prázdné,
duše na tisíc kousků,
v hlavě zima.
Tak se ptám—
přijde zase jaro,
nebo věčný ledopád?