(Duhová Rybička, 11.03.2025, basne)
V první místnosti byl smích
ve druhé pohádka
a ve třetí
- ticho
Oheň si lehl ke dveřím
olízl tapety
pohladil peřiny
a snědl hračky
Děti se nejdříve smály
a plakala jen stěna
pak se krev vyvalila ven
Matka říkala
že ten dům už nestojí
a že možná nikdy nestál
Z očí slaměných panenek
vystupovaly stíny
a děti oblečené do prachu
je chytaly do dlaní
Pak už jen pršelo
v pokojích
ve městech
a ve všech očích světa