(Ano, 19.03.2025, basne)
Jsi ten
kdo nad hlavou si nese
vlající černý plášť
vzpomínek stínů
balvanů minulosti.
Ten vždycky rozprostře se
a záblesk štěstí promění se v zášť
hluboký povzdech splínu
černota smutky hostí
na beznaději plese
tančí si každý sám a zvlášť
vzývá svou lásky kocovinu
a bude po ní hladovět až dosytosti.