(mara539, 27.03.2025, basne)
Rozprostřela jsem mapu,
co je podobná tvému tělu.
Tvé ticho – hluboké oceány,
mezi ostrovy slov, rozprostřeny.
Každé slovo je bod na mapě,
každé písmeno souřadnice.
„A“ je první výspa světa,
„Z“ je poslední záchvěv světla.
Čtu tě jako kartografka mapy,
měřím vzdálenosti mezi nádechy.
Tvá mlčení mají své vrstevnice -
stoupám po nich, vrchol hledajíce.
Zvědavost míří k těmto místům:
„Mare incognitum."
„Hic sunt dracones."
„Hic sunt leones."
A přesto – v záhybech mapy,
tuším oblasti co nejsou zmapovány.
A tvá přítomnost je středem světa,
na kompase střelka ukazuje důvěra.
Díky ní se necítím ztracená.
Na cestě, Po mapě - po tobě.