(lukassnajdr, 10.04.2025, basne)
Kytky na stole
dny a noci se střídají
jako jara a léta
a nejasné podzimy
a pak zase znovu
od jara až do zimy
ubíhají dny a kytky na stole
ztrácejí své barvy
když hodiny zas odbíjí
další poledne a půlnoci
než z nás duše vybijí
a hejna stěhovavých ptáků
už zase odlétají
jen kvůli svým návratům
aby zas a znovu vítali
východy slunce a mávali harantům
jež ze školy jdou do školy
aby pak chápali
jak sloužiti svým státům
a zapomněli na ty malé radosti
a začnou podobat se tátům
a začnou ohýbat pak záda
a nevnímají svěží vzduch
jež jim v dubnu hladí vlasy
a sladkou vůni života
a vůbec všechny světa krásy
"a než se kámo naděješ,
tak také ztrácíš barvu,
jako kytky na tom stole,
co dávno už šly k pánu,
jako jdeme i my, vole..."