(J's .., 26.04.2025, basne)
co se to stalo
vesmír
zři
co se to stalo s rukami
po probuzení
je sotva cítím
co se to stalo s tělem … mým?
po milovaní
zamotaným do galaktických sítí
co se to stalo s duší … mou?
jak vlásky ekliptiky tvé se třpytí
ale ty nejsi princeznou
sluncem
i mého žití
* a proč jsi?
jen obyčejnou rybářkou
v přístavu lan
z nichž rozervanost nití
mě odvádí do moří
jsem to
já?
nebe pán?
který se připojí
ale srdci
nic nedám
ty deštíku … květinám?
podmořským hvězdám
ale kterou mám vzít ze dna oceánu
jen jedinou
vynořím se s ní z moří
a ona
není … mou?
není láskou?
jen sirénou kterou pustil
vrátný ze středečního flámu
jaké štěstí
je u mě
je víkend ticha
čeká nás vápno cement křemičitý písek
co se to stalo s rukami
a v záňadří ta tíha
cihly nějak váží
nad hladinou více
snad odešlo mé nadšení s vlnami
snad mi poví
ti oceánští stavaři
co nemám na zemi
nikde ani rozjezd jak zednická lžíce
ale jinde sám
svůj ztracený svět svůj šumící chrám
k půl století … mého?
života?
co se to stalo … bez pilota