(PubertyAuthor, 18.04.2007, basne)
Pořád o něm jenom sníš - když ho potkáš nemluvíš.
Nechápeš ty špatné chvíle - furt se cítíš provinile.
Myšlenky ti hlavu kalý - tak to pochop on tě balí.
Líbíš se mu možná víc, - ale ty mu nevěříš.
Zradu znáš už od malička - a co když to je zas léčka?
Nechceš znovu zažít smutek - jako kdyby život někam utek.
Nechceš být jen kus kamene, - který nikdo neprobere.
Cítíš to jak prokletí, - které trvá století.
Co s tím něco udělat - a šanci mu jednu dát?
A pokud to pohnojí?
Prostě za to nestojí!!!