(Dilla, 25.04.2007, basne)
Poslední doušek zůstal nedopit
a duši zalil nostalgický klid;
rány zvenčí se tišší zdály být
než náhlá touha zase začít žít.
V tom tichu duše uzavřen byl cit,
stačilo chtít a také pochopit
co měl mi dát rok a co vzít,
na chvíli,jen na tu malou, život zastavit.
Beze slov a přece hlasitě
jsi řekl cos chtěl a přestal jsi se smát,
ten svět co tíží,škoda, mění tě
mnoho jsi nestačil mu dát...
Pak osud uzavřený v nekonečnu
bude se točit do posledního výdechu
a až překoná perleťovou tečnu
Bůh bude ochvěn, bez dechu...