(whiolet, 27.04.2007, basne)
Jako panenka ve vitríně stojím v pozoru,
obklopená dalšími cetkami,čekám až si mě všimneš.
Sápu se po skle nahoru,
a jen doufám, že si mě do ruky vezmeš.
Prach usedá mi na mé malé tělo,
avšak úsměv ten z tváře nemizí.
Od tvých špinavých rukou mám umazané čelo,
čekám tu na rytíře, tak kde vězí?
V ruce svírám své malé srdíčko,
v očích mám stesk..tak pofoukej mi bebíčko.
Slzy po tváři se mi koulí,
ach..proč jen jsi mě chtěl, když se o mě nestaráš?
Tvé ruce po mé tváři bloudí,
,,jsi moje panenka´´do ucha mi šeptáš.
Ostříhal jsi mi mé rudé vlay,
spousta bodů chybí mi do krásy.
Podle tebe jsem bytost neživá-tak proč tedy dýchám?
Že už navěky zůstanu ve vytríně si pomalu zvykám.