(veronicie, 27.04.2007, basne)
Vidím hory, vidím moře,
vidím zrádce v slzách hoře.
Vidím řeky, vidím stromy,
jen nevidím žádné domy.
Jenom chatky malované,
střechy šikmé a červené.
A v nich bydlí spousta lidí,
jen se smějí, nezávidí.
Vidím děti hrát si v lese
a za nimi kůň se nese.
Žádný král a žádný vůdce.
Každý svého štěstí strůjce.
Vidím tebe, vidím sebe,
vidím nás dva blízko nebe.
Jsme tam spolu v tomto světě,
kde každý a vše jenom kvete.
U mého ucha cosi zvoní
- to je jenom budík ranní!
Už je ráno, slunce svítí
a pod okny voní kvítí.
Měla jsem já zvláštní sen,
ten byl lásko s tebou jen.
V krásném světě plném lidí,
kteří si nic nezávidí.
Řekni mi kdy skončí snění
a upadne v zapomnění.
A kdy najdu lásko tebe
kdy už budem blízko sebe?