(Kozoroh 1, 29.04.2007, basne)
Jak Tvé boky zavlnil se lán,
vítr něžné blues si tiše píská,
na palouk u lesa vyšla laň...
Miláčku, mně po Tobě se stýská!
Přijď, má Lásko! Nechci být víc sám!
Chci Tě zas sevřít v svém objetí...
A líbat Tě! A šeptat: "Rád Tě mám!"
Přijď, sic touhou shořím vzápětí!
Přijď, ať kdekoli jsi v tuto chvíli!
Na něžném beránku přileť sem!
Láska Tvá je lék, jímž srdce sílí!
Dej mi jej! Sic navždy ztracen jsem...
Často zalykám se svojí vášní,
bojím se, když zůstávám s ní sám...
A pak váhám /Jaké je to zvláštní?!/
vzít si Tě, když na dosah Tě mám!
Chci Tě mít, však ne jak zloděj pouhý,
bez ohledu na pocity Tvé,
k ukojení sobecké své touhy...
Ale když i Tvoje srdce chce!