(lampicka, 06.05.2007, basne)
Je tma a z rozbolavělého měsíce
jen černočerná kane zář
ticho jak předzvěst vichřice
po kapkách stéká na mou tvář
Jak černý mrak se hlas tvůj žene
jak klapoty dračí sanice
a bezuzdně svým jedním slovem
rozdupe lásce bílé střevíce
Jak zástup bitých, jejich řev
jak okovy z kříže hlas tvůj plá
mně saje mozek, mrazí krev
kéž navěky bych ohluchla!