(STIMPRE, 07.05.2007, basne)
Venku
je vzduch tak horkej -
že
nespí Tenzing ani Norkey...
ve skleničce s whiskou
kostičky ledu chrastěj,
když spolu karty mastěj
a čáry dělaj propiskou...
aspoň jim uteče
sáhodlouhý čekání,
než Himaláj
zatřpytí se sněhem,
že čas se vleče,
vědí všichni šercháni...
a malej Káj,
unavenej během,
lehne si do trávy -
vyšší než kolena...
čtu si
a do krbu
přikládám polena...
Na sobě pletenou vestu
dávám vale městu
znám totiž tajnou cestu
k Mount Everestu.