(zelená víla, 24.12.2015, experiment)
Dotkla jsem se její ruky
a ona se rozplakala
dotkla jsem se její tváře
zavřela oči
....
Byl to začátek mého nového života. Zvažovala jsem jestli ano nebo ne. Díky tomu nečekanému začátku jsem se stala tou, kterou jsem.., jí, co přijde, když chtějí, tou, co si pohrává...
...
Když mi bylo patnáct, řekla jsem , že jsem cvok. Jsem jím dodnes.
...
Bylo 23.12. , obyčejný den, pobuřující i oslavující
byl
to je slza milá, řekl, nechte mi ji prožít
a my nechali
...
Musela jsem sáhnoout na dno sebe sama , abych jim ukázala úsměv a v tu chvíli jsem si uvědomila, kým jsem
...
Jsem jediná, jsem jedna
Nedokážu všechno,
ale něco dokážu,
a sundala jsem si roušku ...
...
Ticho. Někdo vzal papír a napsal na něj TICHO. Všichni se usmívali. V jediném okamžku jsme se změnili v usmívající.
...
Z kapsy jsem vytáhla dvacku a svíčku. Zapálila jsem svíčku, zhasla pokoj a byl plný. Z rohu pokoje se ozvalo, Děkuju... Byl spokojen , řekl jen nechcme světlo svítit... a já si koupila kafe v automatu...
...
Naše budoucnost závisí na tolika věcech, ale hlavně na jediné na sobě samém.
...
Dotkla jsem se její ruky
a ona se rozplakala
dotkla jsem se její tváře
a ona se usmála
...
Každý den můžeme žít naplno...