(Blázen? =), 06.06.2007, fejetony)
Vykračuju si takhle v odpoledním slunci zapadlou ulicí. Sám sebou si jistý Homo Sapiens. V uších sluchátka a jako vždycky na cestě od nikud nikam poslouchám muziku, nevnímám a rozjímám nad nesmrtelností brouka. A dnes doslova.
Napadlo vás někdy, kolik brouků, žížal, mravenců a podobných hmyzáků během jedné procházky zašlápnete? Vlastně kolik životů stojí jedna lidská promenáda? No prostě úvaha o ničem.
A v tom najednou... Asi mi ruplo v bedně či co, ale v polovině kroku si všimnu na zemi brouka přesně v místě, kam sebevědomě míří moje bota. Nedá se ani říct, že to byl brouk... brouček... prostě takový malý nohatý něco. Normálně bych se nijak nevzrušoval, krok dokončil (s vědomím faktu, že na podrážce nemám vzorek a broukova šance na přežití se tak rovná nule), bez výčitek svědomí tu havět rozmáznul po asfaltu a pokračoval v cestě.
Asi za to mohly erupce na slunci nebo příznivá (pro beatlesáka) konstelace hvězd, ale já se rozhodl to nezašlápnout. Na poslední chvilku jsem nohou uhnul a hodil elegantního lachtana na škváru. Chlápek, co šel naproti mě se mohl počůrat smíchy. Teda ne že bych se mu divil. A to ještě ani nevěděl, proč se to stalo. To by ho to asi roztrhlo.
Já ty dva metry za broukem posbíral sebe a všechno, co mi za letu vypadalo z kapes, vrátil sluchátka do uší a jal se pokračovat v cestě.
Víš brouku, já vlastně nevím, proč mě to napadlo a už vůbec nechápu, proč jsem kvůli tomu udělal takovou hovadinu. Jsem asi o milion příček výš v potravinovém řetězci a ty na rozdíl ode mě žiješ v divočině. Spíš dřív, než později tě něco zašlápně nebo sežere. (mě sežere mamina za ty zašvihaný rifle)
Třeba tě zašlápnul už ten vysmátej dělník, co mě sbíral ze škarpy... Nevím... A abych pravdu řekl, je mi to celkem jedno.
Stejně tě neco zabije.
Ale nebudu to já... =)