(prostějanek, 14.01.2007, fejetony)
Ano. Můžeme si říct, že bez nějakého toho „balení“ by náš život neexistoval. Proč? Protože by naši ctění rodičové zůstali sami, což by znamenalo, že by zřejmě neměli potomky. Docela logické, že? Zkuste si představit, jaké to asi bylo, když byli rodiče v našem věku a podnikali nesmělé výpady do světa druhého pohlaví. Možná si pomyslíte: „To už je dávno, nemá smysl to řešit.“ Ale to pokládám za osudný omyl. Vždyť právě v tomto se skrývá podstata našeho bytí.
Nejdříve si můžeme všimnout balení v různém věku. Začíná to na základní škole – první skryté pohledy, romantická psaníčka, tajné pusinky v parku a pocit, že jste „konečně“ sbalil(a) svého idola. Může vám být úplně jedno jak, hlavně když se vám to balení zdárně povede. Občas můžeme slyšet průpovídky jako: „Ty jsi teda kus, chceš se mnou chodit?“ Možná se nad tímhle lehce pozastavíme, ale na kolena nás srazí odpověď: „Jasně, hrozně tě miluji.“ Jak prosté, že?
Pak přichází studentské lásky. První taneční, různé školní akce, je těžké nezkusit někoho „sbalit“. Možná, že se vaši rodiče seznámili právě na střední a byli jedni z mála, kterým vztah vydržel. Nebo ne? Pak jsou tady další možnosti: taneční zábavy, diskotéky, různé restaurace, kamarádi kamarádů, nějaký trapas na ulici? Z tohoto množství si už většina lidí vybere, a když ne, máme tu další příčinu vzniku vztahu – práci.
Práce vytváří v tomto směru zcela samostatnou kapitolu. Spousta lidí zde našla a stále nachází své životní partnery. Rizikem balení v práci bývá pak to, že když se vám to vymkne z rukou, budete nejspíše nadále pracovat pod silným psychickým tlakem.
Samozřejmě jsou i jiné způsoby. Například takzvaná „Láska na první pohled.“ Výmysl, nebo holá pravda? Těžko říct, výborně nám ale poslouží ke sbalení naší kořisti. Proč tohoto člověka nazývám kořistí? Nebo snad dokonce i obětí? Je to prosté. Někdy totiž nemá balená osoba jinou možnost, než se nechat sbalit. Proč? Sama nevím, ale je to tak.
Potom už přichází na řadu způsob balení zralých, až přezrálých mužů a žen. Do této oblasti bohužel moc nevidím, ale představuji si to, jako vzájemné dvoření dvou lidí, kteří už vědí, že život o samotě jim nic nedá. A proto hledají někoho, s kým by mohli smysluplně prožít zbytek života. Připadá mi to, jako situace vcelku romantická. Budoucnost mě asi ale připraví o iluze, to však budu vědět až za pár desítek let.
Řeknete si: „ Dobrá, teď jsme probrali různé způsoby balení, ale k čemu nám to je?“ No, popravdě řečeno, asi k ničemu. Alespoň v téhle době – době neviditelných sítí internetu a mobilů, která vás do sebe dokonale polapí. Jistě, v tomto kybernetickém věku je asi nemožné zůstat stranou. Na internetu je spousta seznamek, které vám partnera sbalí takřka samy. Připadá mi to, jako velmi jednoduchý způsob, jenže na druhou stranu nemůžeme vědět, koho nám ta, v podstatě neexistující, tajemná organizace vybere. Jestli to bude „ten/ta pravý/á??? Nebo jeden z řady –filů?? Trefí se imaginární síť do vašeho vkusu? Těžko říct. A stejně na vás potom zbude to hlavní – padnout si s ní/m do oka, možná pak i do náruče.
Tak mě napadá – v souvislosti s těmi sítěmi – že i balení je vlastně jen způsob, jak toho druhého zamotat do svých sítí. Můžete dokonce i spřádat myšlenky vytvořené bujnou fantazií, nebo plán pomsty, když se balení nezdaří.
Nakonec už snad jen rada na závěr: Až budete někoho balit, nezapomeňte pořádně zasukovat uzly svých sítí a lan, aby vám nemohl uprchnout.