(vlnka, 06.03.2020, fejetony)
Po stopách
Někdy se musím v duchu usmívat. To když si půjčím v knihovně nějakou knihu, otevřu ji a vida, zajímavé pasáže jsou podtrženy.
Zase je tady a jdu v jeho stopách. Představuji si, jak asi vypadá a kam až svůj okruh zájmů posune. Dnes mě to napadlo, kdy jsem otevřela knihu o kineziologii a vida, zase mě předešel. Má přede mnou náskok. Je to asi člověk, který všechno čte velmi důkladně, nepřelítne jenom tak text. V knihovně se za to na něj zlobí, ale taky vím, že tady někde v okolí žije spřízněná duše a jdu v jejích stopách.