(kudlankaW, 10.03.2023, fejetony)
Po čtvrtstoletí
na místě svých působků
tam co jsem působil
můj život
se tehdy
i dnes
točil kolem dětí
tenkrát coby ochotný herec
v loutkovém divadle
též principál
i protagonista vlastních malých her
Pak konferenciér
ten kdo organizoval
pro interprety mladé
poetické večery
po pětadvaceti létech
jsem se dnes ocitl tam
co jsem to měl rád
ba co víc
byl jsem vyslán školou
nikoli jako pouhý doprovod
ale coby ten
co tím kdysi žil
na prnech co znamenají
nikoli svět
daleko víc - možnost vět
jsem mohl už jen v hledišti
sledovat plejádu žáků
desítky těch z druhého stupně
některé přednesy
zněly vzletně
vzácně však
lahodily uchu
byly chutné
ti co mě znají
ví že nechodím nikam
a tak vidět v třesech
či toporných stojích
interprety
snímat veletoky myšlenek
rýmů
mistrů z dávných dob
Pod zvrásněným akusticky povolným stropem
do sebe narážela slova Ferlinghettiho, Seiferta, Villona
nejhlouběji do omítek i pod kůži - se pak vrývaly apely z Deníku Anny Frankové
přehršle slov
slov
Po třech hodinách
několika desítkách malých rolí
konečně oznámili postupující
do okresního kola
ano
aniž bych se o to jakkoli zasloužil
ty co jsem měl doprovázet co pedagog
uspěly v kategorii nejstarších
Protože mi dívky za chichotání odevzdaly lístky od rodičů
že mohou okamžitě po přednesu a vyhlášení kamkoli jinam nežli
ke školskému zařízení ponechal jsem za zády místo
kde jsem byl po čtyři léta šťasten provázen potutelným úsměvem
Moje uvolněné kroky na rozdíl od žáků
musely ještě vésti na půdu či lité podlahy elemetárního školského zařízení
(lístek s možností odejít od divadla kamkoli mi nikdo nenapsal)
Potom co jsem dvěma prsty udělal krátký záznam dnešní činnosti
jsem osedlal své stárnoucí jízdní kolo
V parku se posléze dojímal tím jak mi bylo dopřáno prožít několik opojných hodin za zvuků lyry
a pak...
po všech těch pro melancholika i stárnoucího muže ubíjejících pěti měsících plného plicních recidív jsem za pravou dlaní sevřenou v pěst jsoucí na řídítku uviděl něco co mi nejspíše předestíralo zrakový klam
prudce jsem zabrzdil
vstoupil do trávy nedbaje na rizika spojená s psími exkrementy
promnul jsem si víčka
opakovaně
spontánně mi vyvřely slzy
spatřil několi chomáčků
sněženek
Za mírného vzlyku
mi myslí zněla scéna z Postřižin, ach ano, ona křehká i libozvučná slůvka Hrušínského v roli lékaře, právě když opouštěl manželku správce pivovaru oblažen poslechem její nahé hrudi a ochvíval se v hlase řkouce
"Borový zaváněl háj"
(a po něm za lehké úklony - neodmyslitelné)
"Bylo to poetické odpoledne"
dodávám plaše i jemnocitně
více než to...