(lipo, 03.04.2013, miniaturahricka)
Každý večer,tam za lesem u rybníka
bezzubá víla zpívá svoje blues
a pokaždé,když zpívá, hledí na jeřabiny
cos jí tak neochotně dal
vzpomínkou hladí svoji duši
a ptá se svého anděla
"anděli,proč mě nemá rád"?
anděl slétne na zem a praví
"jó holka..a co bys chtěla,jsi víla a k tomu bezzubá"
slzami zkrápí víla svoji hruď,
jeřabiny navlečené a neochotně darované,rozlétnou se tmou
jen měsíc ozáří ty drobné kuličky,které se rozlétnou po hladině rybníka
............prší
anděl stojí v dešti,křídla smáčená
"vílo,nic se neboj..já tě budu mít rád..,ikdyž jsi bezzubá"
víla rybník slzami zkrápět přestala
úsměvem bezzubým svoji radost andělovi ukáže
..a tak už jedna víla a jeden anděl tvoří pár
a ty jeřabiny neochotně darované.....si strč "za klobouk"...