(Philogyny1, 22.01.2017, miniaturahricka)
Máš ráda to šedý stmívání
lesa a když se zastavíš
a posloucháš bílý ticho
co vševědoucně objímá
(už spí i posměch žlutejch havranů
slova slova prázdný dým)
tak slyšíš jen
kovadlinu srdce
a vzdálený štěkot svýho psa
les jako kostel
neslyšně hraje na varhany a
na oltáři bezhlesně pláče živá letka
jedný bílý vrány