(Philogyny1, 23.01.2017, miniaturahricka)
Každý den
stejnými kroky otčenáš
někdy ho tančíš
a někdy odříkáváš nahlas
jako desatero
svých bláznivých vin
(a přemnožení krkavci zatím
na pastvinách klovou oči ještě
nenarozených jehňat)
s večerem
trháš z větví
průsvitnou bolest v cárech mlhy
přikrýváš v sobě všechny ty
hroby a
v očích bílá křídla puštíka
ve zvorách svobodných polonin