(Malá mořská víla, 29.03.2018, miniaturahricka)
Když jsem dlouho sama
poslouchám hlasy lidí
kroky za okem
zataženým až po parapet roletou
to abych si Tě mohla představovat
že přešlapuješ před domem
že tam na mě čekáš
a já, jakoby náhodou
vyjdu přede dveře
jakoby náhodou jdu běhat
za úplňku
a skoro ještě mrzne
aby jakoby náhodou
až se spolu vezmeme za ruce
mohlo přijít jaro...